SÓLO PRO KENZA 2 aneb NÁVRAT NA SCÉNU

Národní výstava psů Ostrava - 9.4.2017

Je začátek dubna a v Ostravě na Černé louce se koná tradiční "národka".
Původně jsem nechtěl jet do Ostravy vůbec, chtěl jsem si užít "flákacího" víkendu. Ale pak mne začala přemlouvat Helena M.,  abych s ní jel aspoň na "čumendu", že kromě jiného vykonáme přátelskou návštěvu se společenským večirkem u Dany F. Prý tam můžeme i přespat.
Slíbil jsem ...

Blížil se termín výstavy a já měl v hlavě zmatek - jet na výstavu a nevystavovat ?  Vždyť se tam zblázním. Co tam budu dělat ?
No jo, ale když vystavovat, tak koho ? Kluci už mají přece splněno...
Pak jsem se podíval pod stůl a uvědomil si, ze ten, co mi zahřívá nohy, neskutečně miluje výstavní kruh.
A tak jsem v poslední den druhé uzávěrky přihlásil 7,5 letého Kenza do třídy otevřené ...
Po třech letech ho opět čeká výstava ...

Konečně je zde sobota 8.4. a já nakládám věci a hlavně Kenza s Rubensem do auta k Heleně. Kenzo jede na výstavu, Rubens na setkání se svou dcerou.
Za pár minut již vyrážíme ...

V družném rozhovoru nám cesta celkem rychle utíká. Jsme kousek za Olomoucí a zvoní mi telefon.
Zdenka.
Co asi chce ?
"Ahoj lásko. Co se děje ?"
"Ahoj. Seš si jistej, že máš očkováky?"
"No asi ano ...  Nebo snad ne ?"
"No - nemáš. A máš vstupní list ? A průkaz původu ?"
"Myslím, že ano."
"No to asi těžko, když všechno držím v ruce."  - řečeno se značnou dávkou škodolibého zadostiučinění.

V hlavě se mi roztočila všechna kolečka na plné obrátky.
Vrátit se ? To je nesmysl - jsme už příliš daleko.
No jo - ale jak tedy ?
A najednou se mi v hlavě rozsvítí - je moderní doba. Vždyť přece existuje Internet. A elektronická komunikace ...
Takže pokorně prosím Zdenku a ona všechny potřebné dokumenty skenuje a posílá mi je na mail. Vytisknout si je u Dany je už ten nejmenší problém.

Večírek se vydařil, očista a příprava vystavovaných jedinců také, a tak s klidem v duši odcházíme spát.

Je neděle ráno a já s Helenou odjíždíme na výstaviště. Dana zůstává doma, kingové jdou později, má dost času.
Konečně "parkujeme" klece u kruhu a zdravíme se s kamarády i soupeři (většinou obojí v jedné osobě).
Pozoruji Kenza, co říká po takové době na výstavní ruch. Tváří se naprosto netečně, nenechává se vyrušit ze svého klídku.

Blíží se náš čas a já začínám Kenza upravovat. Vypadá jako trosečník po pěti letech osamělého života na ostrově.
To už se na mne kouká Kenzo poněkud udiveně, ale pořád naprosto v klídku.
A já s čím dál tím větším napětím čekám, jak se Kenzo v kruhu předvede. To zas bude ostuda ....
A už je to tady. Vstupujeme do kruhu a zdravíme se s našim o pět let mladším soupeřem.
Kenzo se pořád tváří lehce znuděně, ale vzorně stojí v postoji.
Přichází povel "dvě kolečka" a my vyrážíme. Kenzo šlape jako profík, nevěřím vlastním očím.
Následuje stolek a prohlídka rozhodčím. Opět profesionální postoj, přátelské chování - prostě neskutečná paráda.
Kenzo se pokouší dle svého zvyku rozhodčího olíznout.

Vše šlape jak hodinky, pes je naprosto vzorný, ale v koutku duše mi pořád hlodá červík pochybností - co se to tady děje ?
Něco je divného, něco je špatně ...
Po prohlídce našeho soupeře následoval pokyn rozhodčího - "znovu dokola".
Vyrážíme a soupeř za námi.
Kenzo se krátce ohlédne, rozzáří se mu oči, napřímí se ještě víc a začne štěkat. Radostně. Hlasitě. S tlamičkou roztaženou úsměvem a štěstím. A štěká až do ukončeni pochodu ...
A já najednou vím, ze svět je opět v pořádku ...

Kenzovo štěstí z návratu do kruhu bylo přímo hmatatelné, rozdával ho po hrstech všem okolo. S hlavou hrdě vztyčenou svěžím krokem obešel kruh a radostně se proštěkal až ke svému úplně prvnímu titulu CAC.
A já mám jeho PP v Brně - takže mu ho nemohu nechat zapsat.
 

Čekal jsem od svých škodolibých kamarádek mnoho žertíku na moje blízké kamarádství s kolegou Alzheimerem.
Ale ono nic.
To bylo nečekané.
Ptám se Dany, jak to, že zapomenuté doklady tentokráte přešla bez poznámek.
A ona mi říká:
"Zdena mi kladla na srdce, abych si tě důkladně za ty papíry podala.
Těšila jsem se, jak si tě vychutnám.
Ale jen do té chvilky, než jsem u vstupu zjistila, že jsem svoje vytištěné vstupáky nechala v kanceláři na stole !"