Řád Velkého psa

Sedím si takhle v kuchyni a popíjím odpolední kafíčko. Z obyváku slyším poštěkávat některého z našich pesanů.
Ale bylo to takové zvláštní, neobvyklé poštěkávání.
Neznámý a tajemný druh.
Jat zvědavostí, opatrně vstávám a tiše se předsíní plížím k pokoji.
Pohled který se mi naskytl, byl poněkud neobvyklý. Tedy - spíše bylo neobvyklé rozmístění psů. To, že tři sedí a pozorně bez hnutí naslouchají Bastienovu poštěkávání, bylo nečekané.

Zaujat tím, co vidím, schoval jsem se za rožek a zaposlouchal jsem se do Bastienova monologu. A co neslyším ...

... a proto mu já, Bastien, vrchní velitel Ozubených sil, uděluji Řád Velkého psa 1. stupně, který má od dnešního dne právo nosit navždy. Současně ho jmenuji velitelem Diverzní a likvidační čety.

Odůvodnění:
Začátkem roku jsem požádal Vrchní velení Chlupaté armády o posílení naší jednotky o diverzního specialistu a pyrotechnika, abychom mohli zaplnit tuto důležitou funkci po kapitánovi Dillim, který nás již opustil. Byl jsem zvědav, kdo ho přijde nahradit - Dilli byl úžasný destrukční likvidátor nevídaných schopností.
Poslali k nám vojína Rubense. Byl jsem nemile překvapen jeho mládím a zdánlivou nezkušeností. Chtěl jsem ho okamžitě poslat zpět na velitelství, ale něco v jeho pohledu mě zastavilo a já se rozhodl prvně ho vyzkoušet.

Hned první úkol - zneškodnit nastraženou bombu na dálkový odpal - splnil bleskově a pro mne velice překvapivým zůsobem. Během pár chviliček našel a jediným kousnutím vyřadil z provozu  dálkový ovladač bomby. Originální a účinné řešení.

Přímočarost a účinnost jeho řešení daného úkolu mne přesvědčila o tom, že vojín Rubens si zaslouží minimálně projít dalšími testy u naší jednotky.
Takže dále měl dokázat, že si umí poradit i s dřevěnými překážkami a současně ukázat, jak by oslabil síly soupeře, kdyby byl vyslán v utajení do jejich týlu.

První části úkolu se zhostil s bravurou sobě vlastní a předvedl nám, že při výcviku vedeném kolegy bobry, rozhodně dával pozor. A dokonce si nonšalatně vybral místo obývané nepřáteli a pracoval v jejich přítomnosti a nenechal se chytit při činu.

Druhou část úkolu jsem považoval za velmi těžkou a byl jsem natolik zvědav, jak se mu bude dařit diverzní činnost ve fingovaném týlu nepřítele, že jsem mu zapomněl přesně určit cíl jeho záškodnických akcí. Ale on si cíl vybral sám. A samozřejmě - ten nejtěžší. Zkušeně svoji diverzní činnost maskoval hraním a nekonečným škádlením. Pod touto účinnou rouškou využíval krátkých chvilek nepozornosti domobrany a připravil nepřítele o jeho největší ozdobu. Bohužel si vybral pro názornou ukázku svých nevšedních schopností šampiona našich Ozubených sil, takže se letos nezúčastníme přeboru Chlupaté armády.
Šampion Ozubených sil - Fabio - byl v rámci plnění úkolu nenápadně oškubán a délka jeho uší se zmenšila o třetinu.

Za vzorné plnění povinností byl vojín Rubens povýšen na seržanta. Pro úplné přijetí do jednotky našich Ozubených sil mu zbývalo splnit poslední - tradiční - úkol, který jste museli zvládnout v nejrůznějších modifikacích vy všichni. I on musel najít pět mých chlupů, které jsem ukryl někde v prostorách ubytoven. Ale vzhledem k jeho schopnostem jsem mu úkol značně ztížil. Ukryl jsem je na  náš shromažďovací pelech a umístil je pod kryt povrchu. A navíc jsem si lehl vedle nich. Byl jsem zvědav, zda se nechá zmást mým pachem. A pokud najde, jak je dokáže vyzvednout zpod pokrývky ?
A opět jsem zůstal konsternován. V šibeniční lhůtě, kterou dostal na splnění, nepromarnil jedinou vteřinu. Vyskočil, očichal má záda, znejistěl, ale vzápětí zaměřil svůj pohled na to správné místo. Byl jsem zvědav, jak se dostane k cíli. Musel by mne pokorně požádat, abych opustil své stanoviště a pak norovat pod povrchem k trofeji. A chystal jsem se, že mu to pěkně znepříjemním.
Podíval se ještě jednou na mne, sklonil hlavu, napnul tělo a škubl. A vzápětí mi s úsměvem podával chlupy se slovy: " Pane, neztratil jste je náhodou ?"

Vítězná fotografie z této akce bude již navždy součástí kroniky našich Ozubených sil.

Tímto byl seržant Rubens definitvně přijat do našich Ozubených sil. A to, že to byla dobrá volba, se ukázalo již po týdnu jeho působení v našich jednotkách.

Poté, co byla minulou neděli od nás nepřátelským dvounožcem násilím odvedena ta krásná a nádherně vonící fenečka, a my všichni začali smutně výt, on začal iniciativně pracovat a budovat pro nás všechny postupovou cestu. A nebýt zákeřného přepadení dvounohých domorodců, kteří byli v obrovské převaze, byli bychom v rekordním čase na cestě za černobílou krasavicí.

Za tuto iniciativu mu svěřuji velení nad Diverzní a likvidační četou našich Ozubených sil a povyšuji ho do hodnosti poručíka. Současně mu uděluji Řád Velkého psa 1. stupně